Tohle je moje upravená verze Alekova a Magnusova
prvního setkání
Nic mi nepatří,všechny postavy jsou vlastnictvím
Cassandry Clare
Varuju všechny,kterým to ještě nedošlo:Magnus a Alek
jsou oba kluci,takže jestli máte problém s tímto typem romance radši přestaňte
číst.
Zároveň upozorňuji,že tahle přeložená verze se může od
originálu malinko lišit,přeci jenom to nejde přeložit všechno doslovně.
Užijte si to! :D
„Svět je tak krutý“pomyslel si Alek,zatímco se
připravoval na tu Čarodějovu párty.Podle něj nebylo vůbec nutné se nějak
speciálně oblékat.Nesnášel když se na něj soustředí
přílišná pozornost,takže si vzal to první,co mu přišlo pod ruku - černé tričko,volné
džíny a koženou bundu.
Pořád nějak nechápal,proč vlastně pomáhají té zrzce,Clary. Její zablokovaná paměť je sice politováníhodná,ale co na ní Jace vidí?!Je to jenom civil!
Pořád nějak nechápal,proč vlastně pomáhají té zrzce,Clary. Její zablokovaná paměť je sice politováníhodná,ale co na ní Jace vidí?!Je to jenom civil!
Zavrtěl hlavou aby setřásl
všechny otravné myšlenky a šel si pro výzbroj.
„Aleku!Seš připravenej?“zakřičela Isabella.
„Už jdu!“odpověděl jí a vyšel ze
zbrojnice.Když viděl parádu,jakou na sebe jeho sestra a Clary navlékly,začal se
stydět za svůj příliš obyčejný outfit.Po inspekci Jaceova vzhledu se ale uvolnil,jeho parabatai měl na sobě to samé co on.
Vyrazili.
Alek uzavíral procesí jako vždycky.Jejich cíl ležel v Brooklynu,části New Yorku kterou nesnášel.Byla smradlavá a špinavá.Když došli ke správnému bytu,Jace zaklepal.Bylo překvapivé,že to někdo zaznamenal přes uřvanou hudbu,kterou muselo být slyšet ještě deset kilometrů odtud.
Alek uzavíral procesí jako vždycky.Jejich cíl ležel v Brooklynu,části New Yorku kterou nesnášel.Byla smradlavá a špinavá.Když došli ke správnému bytu,Jace zaklepal.Bylo překvapivé,že to někdo zaznamenal přes uřvanou hudbu,kterou muselo být slyšet ještě deset kilometrů odtud.
Ten,kdo jim otevřel,byl
vysoký,velice barevný muž.Měl na sobě přiléhavé kožené kalhoty,světle fialové
tričko,zářivý růžový pásek kolem boků a vysoké černé boty po kolena.Jeho vlasy
barvy havraní černi byly nagelované do ostrých špiček a plné třpytek.Co ale Aleka upotalo nejvíc byly
jeho oči.Zlatozelené,kočičí oči.Nedokázal od nich odtrhnout pohled.
„Co tady sakra děláte?Nevzpomínám si,že bych
zval nějaké Nefilim.“řekl.
„Jsi Magnus Bane?Nejvyšší Čaroděj Brooklynský?“ujistil
se Jace.
„Jo,to budu já,ale rád si říkám jenom Velkolepý Magnus.Co kdybyste mi teď odpověděli na otázku,abych vás pak mohl
vykopnout?“řekl a přejel pohledem zbytek jejich skupiny.Když zachytil Alekův
pohled,roztáhly se mu zorničky.Alek okamžitě zčervenal a přerušil kontakt.
„Nebo víte co?Nechám vás zůstat a trochu si
užít mojí pařbu.Ale jenom kvůli tomu modrookýmu krasavci.“řekl Magnus a věnoval
Alekovi zářivý úsměv.Byla to jenom jeho představivost,nebo na něj mrknul?
„Pojďte dál.“zatrylkoval Čaroděj a podržel jim
dveře.
„Ten teda rychle obrátil.“zamumlal Jace.
Uvnitř bytu byl dav
Podsvěťanů,jejich těla se proplétala a kroutila v zajetí hudby,která
postrádala jakákoliv slova a měla jen hodně rychlý rymus.
„Jenom mi nepovražděte hosty,okay?“varoval je
hostitel. „A taky byste mi konečně mohli říct proč jste tady.Udělal jsem
snad něco,co se pánům ze Spolku nelíbí?“
„Jestli jo,tak jsme o ničem neslyšeli.Nejsme
tady oficiálně,chceme se jenom na něco zeptat.“řekl mu Jace.
„Tak to abychom šli někam do soukromí.“byla
Čarodějova jediná reakce,než si začal lokty klestit cestu.
„Já s Clary se o to postaráme.Co kdybyste
si trochu užili?“navrhl Jace Alekovi,Izzy a tomu civilovi,jehož jméno si Alek
prostě nemohl zapamatovat,než se začal cpát za Magnusem.Clary ho
následovala,vrhajíc nervózní pohledy do všech stran.Byla vážně vysoká jako malé
dítě,nikoho by nepřekvapilo,kdyby jí všichni ti tanečníci umačkali.
„Aleku,dáš si něco k pití?“zeptala se
Isabella.Musela křičet,jinak by jí nikdo nerozumněl ani slovo.
„Ne.Jdu na vzduch,všechen ten kravál už mi
pěkně brnká na nervy.Vy si klidně užívejte.“odmávl a zamířil ven.Když se za ním
konečně zavřely dveře,zhluboka se nadechl.Jestli bylo něco,co nenáviděl víc než
démony,byl to hluk a přecpané prostředí.S povzdechem se přel o zeď a držel
hlídku.Nebylo to hezké místo,to mohl soudit už jenom ze zápachu vařeného zelí a
kočičí moči.Jenom doufal,že tady neskysnou na moc dlouho.Myšlenky se mu začaly
plížit k Čaroději.Proč na něj zatraceně tak zíral?Magnus si musel
říkat,že je divný.Ale co na tom záleží?Přece se Alekovi nelíbí.
Zhruba po deseti minutách šel
zkontrolovat situaci.Magnus zrovna vycházel z pokoje,kde předtím zmizel,následován Clary,která vypadala ještě ztrápeněji než když sem přišli a
v závěsu za ní šel Jace,jehož stažený obličej prozrazoval,snahu přijt na způsob jak jí uklidnit.
„Takže?“nadzvedl Alek obočí.
„Nic dobrýho.Řeknu ti to cestou.Kde je
zbytek?“zeptal se Jace.
„Nejspíš někde u baru.Nebo se možná přidali
k těm orgiím.“ukázal na chumel propletených těl.Jace jenom protočil oči a
šel je hledat,Clary táhnul za sebou.Alek se chtěl připojit,když mu někdo
zašeptal do ucha. „Můžeš na chvilku?“ Chudák kluk se otřásl a rychle se
otočil,jenom aby stál tváří v tvář Magnusovi,jejich obličeje jenom
centimetry od sebe.Alek zčervenal a odskočil zpátky.Dovedl jenom
přikývnout.Magnus se široce usmál a zavedl ho do stejného pokoje,který už
navštívil Jace s Clary.Byla to prostorná ložnice s obří
postelí,zakrytou neobvyklým kanárkově žlutým povlečením a velikými naducanými
polštáři,nočními stolky po obou stranách letiště a s měkce vypadajícím růžovým
křeslem v rohu.Ve zdi byly zasazené dveře,vedoucí pravděpodobně do šatny.
„Co potřebuješ?“zeptal se Alek zvědavě.Byl
trochu nervózní,čaroděj byl velmi atraktivní.A očividně úchylný,vzhledem
k tomu,že si začal rozepínat kalhoty.
„Co to děláš?“vypískl Lovec stínů.
„Jenom se převlíkám.Kůže není moc
pohodlná,když v ní člověk tráví celej den.Copak,stydíš se?“smál se a stáhl
si kalhoty.Alek tak viděl jeho spodní prádlo a taky náznak toho,co bylo pod
ním.Do hlavy se mu nahrnula krev a prudce se otočil,takže stál proti velkému
oknu.
„Vlastně jsem tě chtěl někam pozvat.Tohle
divadýlko bylo jenom abych se ujistil,že se moje intuice nemýlila.“řekl klidně
Magnus a natáhl si nové kalhoty,tentokrát zářivě zelené.Alek si nebyl
jistý,jestli dobře slyšel.To ho tenhle muž vážně pozval na rande?Ne,počkat,o to nejde,jak poznal,že neni na holky?!Znovu se
otočil a jenom na něj zíral,nejistý jestli se jednalo o vtip nebo ne a zároveň neschopný slova.
„Dám ti číslo.Až budeš mít čas,zavolej,dobře?Nezapomeň.Jo
a ještě něco.Jak se jmenuješ?“zeptal se Magnus s lehkým úsměvem a podával
mu papírek s číslem.
„Nemyslíš,že je trochu bizardní pozvat někoho
na rande a až pak se zajímat o jméno?“nadhodil Alek,když našel svůj hlas,ale papírek váhavě přijal.
„Vůbec ne.Jednám podle potřeby.“usmál se.
„Jmenuju se Alek.To je zkratka pro
Alexander.“představil se.
„Rád tě poznávám,Alexandre.“řekl Magnus a
natáhl k němu ruku.
„Jenom Alek.“opravil ho a chopil se
příležitosti dotknout se Magnusovy karamelově zbarvené kůže.Jemnostně
připomínala hedvábí a vypadala ještě opálenější proti Alekově průsvitně bledé.
„Jestli ti to nevadí,budu ti říkat Alexander.Nerad
zkracuju krásná jména.“
Z toho Alek znovu
zčervenal,nebyl zvyklý na komplimenty.Magnusova tvář najednou potemněla.
„Vypadá to,že budeš muset jít.Ti tvoji
společníci mají nějakej problém.“
Alek nečekal aby se dozvěděl
jaký a spěchal do hlavní místnosti,připravený zasáhnout kdyby se některý
z přítomných Podsvěťanů utrhl ze řetězu.Nic takového se ale nedělo,takže
jenom došel ke svojí skupině.
„Co se děje?“zeptal se jich.
„To Simon.Napil se jednoho z těch
koktejlů a změnil se v krysu.“oznámila mu Clary ze země.Aha,tak on se
jmenuje Simon!Vypadalo to,že se ten kluk/krysa schoval pod bar a odmítá vylézt.
„Tak copak to tu máme za problém?“ozval se
Magnus Alekovi za zády a vylekal ho.
„Jeden z tvejch utrejchů udělal
z mýho nejlepšího kamaráda tohle.“sdělila mu naštvaná Clary,ukazujíc
zvířátko,které se jí konečně podařilo vydolovat ven.
„No tak to je smůla!Navrhuju abys mu sehnala
pohodlnou klec.Nebo ho pusť do kanálu,to by bylo asi nejlepší.“doporučil jí
Magnus a nevzrušeně si prohlížel své
žlutě nalakované nehty.
„T-To už jako takhle zůstane?Napořád?“zašeptala
vyděšeně zrzka.
„Nejspíš.“řekl jí Čaroděj,nezájem mu
z hlasu přímo sálal.Když ale uviděl její výraz,tvář mu změkla.
„Ale no tak,to nepochopíš vtip?Zanedlouho to
vyprchá.“ujistil jí s úsměvem.
„A nemohl bys ho proměnit zpátky hned?“prosila
Clary.
„Podívej,zlato,takhle to nefunguje.Dneska už
sem vám pomohl a nic vám nedlužim.Navíc kouzlo,který by mu pomohlo je namáhavý
a v tomhle případě zbytečný.I kdybych ho chtěl proměnit,jsem si dost
dobře jistej,že si moje služby nemůžete dovolit.Když pár hodin vydržíš,vrátí se
ti.“řekl Magnus,tentokrát už ostřeji.Clary se neodvažovala pokoušet jeho
trpělivost a radši si k sobě přitiskla krysu-Simona blíž k sobě.
„Měli bychom jít.Pojďtě.“vybídl je Jace.
Alek už dělal krok ke dveřím
za ostatními,když ho Magnus znovu zastavil.
„Za tři dny tady budu pořádat další párty.Když
se ukážeš,mohli bychom si trochu popovídat.“řekl mu tiše,aby je nikdo jiný
neslyšel.
„Zavolám ti.“řekl mu Alek a pak rychle vyšel
ze dveří,obličej celý rudý.
„Brzy se uvidíme,Lovče stínů!“uslyšel za sebou
Magnusův hlas.Srdce mu poskočilo a tvář roztáhl široký úsměv.Netušil proč,ale i
přes chmurnou náladu všude kolem,Simona změněného v krysu,Jaceovo
utěšování Clary a trucující Isabellu byl dokonale šťastný a už se těšil,až
znovu uvidí toho divného,krásného,extravagantního a mírně úchylného Čaroděje.
Nezapomeňte mi do komentářů napsat co bych měla vylepšit,nebo co se Vám líbí!Konstruktivní kritika je vítaná!
Bože! Bolo to super! Úžasná poviedka!! :3 Tak dlho som hľadala poviedky na pár Malec v slovenčine alebo češtine! Super si to napísala, len škoda,že to tak nebolo v skutočnosti! :333 Ja ich milujem!! :33 <3
OdpovědětVymazatJe to super..... Vím, že píšu trochu pozdě po vydání, ale budeš psát ještě? Já Maleca miluju a moc českých/ slovenských ff není. ������
OdpovědětVymazatNádhera, moc se mi to líbilo. Byla bych ráda za nějaké to pokračování nebo další povídku na Malec.
OdpovědětVymazat